Autobus
Nastoupili do poloprázdného autobusu. Bylo tak šest a oni vyráželi na cestu z Mladé Boleslavi do Prahy. Většina lidí vystoupila v první vesnici, zbytek v té druhé. Byli sami v autobuse. Jeden z nich vyhlédl z okna. Krajina tam byla rovná, zkrátka nížina. Vše vypadalo na klidnou cestu, když najednou... nejmladší z nich, student ekonomie vyhlédl přes závěsy dozadu na vozovku. Jen ztěží zadržel výkřik. Přímo za autobusem vozovka končila. Místo ní tam bylo prázdno. Naprosté prázdno. Tam kam dohlédli byl pouze prázdný prostor. Jako když se díváte na něco přes igelitový pytlík, ale za tímhle "pytlíkem" nic nebylo. Pouze gesty přivolal své dva kamarády a ti hned ztuhli. Jak se to mohlo stát? Rychle zakryli ten hrozný pohled. Podívali se na sebe jen ztěží byli schopni slova. ,,Co se to kurva děje?!" neudržel své emoce student medicíny. Student fyziky těžce vydechl a řekl: ,,Vím co to je. Všichni říkali, že je to jen výmysl. Současná věda se tomu nevěnuje. Ale člověk, který o tom jako jediný věděl je mrtvý. Z tohohle autobusu se nedostaneme. Ničí všechno okolo nás, kam my dohlédneme. A za námi ničí všechno, co projede. Z tohohle se nedá dotat.",,Proč ten řidič nezastaví?!" ,,Protože není člověk. Je to jeden z autobusů. Tento autobus zmizí, až my neuvidíme nic." To je zaskočilo. Věděli, že jejich kamarád čte sci-fi, ale že takhle? ,,Děláš si prdel?!" ,,Ne. Ale tady nezemřeme. Když tu zůstaneme, budeme žít. Ale ostatní lidé ne." Poté fyzik vytáhl z kapsy propisku, otevřel ji a vrazil si ji postupně do obou očí. Začal v agonii ječet. Jeho kamarádi vykřikli, ale věděli, že je marné věřit v jeho uzdravení. ,,Když musíme, tak musíme. Dělám to sice nerad, ale musím. Lidstvo je přednější." S těmi slovy si student medicíny vyřízl oči skalpelem. Student ekonomiky se na to nemohl dívat(odpusťte mi černý humor) a pomocí špejle ukončil svůj život. Díky oběti těchto tří lidí zmizelá místa nahradila ta stará a svět byl zachráněn. Toť vše.
by Ryen